Jak to vlastně všechno dopadlo?

Celá cesta probíhala víceméně dle představ a pokusím se Vám zde objasnit pár detailů.

Vyjeli jsme 27.04. 2018 , tak jak bylo v plánu, za zadkem s českou televizí.

Projeli jsme Slovensko, Ukrajinu , část Ruska k Astracháni a víceméně šlo vše dle plánu. Při vstupu do Kazachstánu už bylo patrné, že vstupujeme do trochu jiné země , co se týče přírody ,tak i mentality lidí. Nádech asijské kultury již bylo znát na každém kroku.

Plán navštívit Kaspické moře z města Atyrau nám překazilo místní nařízení, nevpouštět k povodí žádné osoby a to z důvodu zrovna se vytírajícího se jesetera , který je znám svým černým kaviárem(jikrami).

Vydali jsme se tedy k dalšímu bodu , který jsme chtěli navštívit a to bylo vysychající Aralské jezero, kde jsme dorazili 13.05. 2018 .

Z městečka Aralsk , které v minulosti bylo přístavem a baštou rybolovu a v současnosti spíše připomíná město duchů , jsme vyrazili hledat břeh současného jezera. Díky GPS a navigacím , jsme se asi po 60 km zdárně dočkali. Stravili jsme zde noc , a nasledující den. Po bývalým dně jezera jsme dojeli zpět do města Aralsk a pokračovali směr Shymkent . Po cestě jsme byli pozváni do místní školy , navštívili jsme Alma Atu, jezera Kapčagaj a Alaköl se spousty zážitků a zdárně jsme dojeli na Čínskou hranici. Bohužel zde jsme poprvé narazili na neúspěch, kdy Číňané (absolutně nepochopili jaká je to pro ně čest, že můžou možná poprvé v životě vidět svobodomyslně smýšlející lidi) a s vysvětlením, že k ním se nedostaneme, že nemáme patřičná povolení , nás nekompromisně poslali zpět.

Nezbývalo nám, než večer u láhve vodky pozměnit plán cesty s dalším cílem BAJKAL.

V Kazachstánu jsme strávili 17 dní a popravdě řečeno, jsme ho proletěli.

Na Bajkal jsme přijížděli 28.05. a rozhodli jsme se , že 5 dní volna strávíme tak, že se rozdělíme do 3 skupin . V týmu už po měsíci, bylo cítit napětí, tak trochu ponorka. Po dnech volna jsme se opět setkali ve městě Čita 03.06. a pokračovali směr CHabarovsk- Vanino- Sachalin a vysněné Japonsko. 

Následujícího dne , nám bohužel zavolal náš známý, který nám zařizoval lístky na loď z Vanina na Sachalin a ze Sachalinu do Japonska , že loď , která jezdí pravidelně na trase Korsakov(sachalin)-do Wakanai(hokaido), se porouchala, byla odtáhnuta do opravy a neví se kdy bude opravena. V tu chvíli všichni ztratili náladu a teď bylo hodně moc důležité , neudělat hloupé rozhodnutí.

Dohodli jsme se , že budeme pokračovat dál a budeme se snažit najít cestu ze Sachalinu do Japonska jinou cestou.Na trase Čita -CHabarovsk jsme přibrali do týmu stopařku, z které se vyklubala Češka a strávila nakonec s námi 16 dní. V CHabarovsku nás opustil jeden člen týmu, odletěl domů. Z Vanina jsme odplouvali na Sachalin 10.06. 2018 s touhou dostat se dál na ostrov Hokaido, na poloostrov Širetoko, kde byl cíl naší expedice.

Na Sachalinu jsme navštívili břehy Ochotského moře, nádherné mysy, s neposkvrněnou přírodou a po zjištění, že jiná cesta ze Sachalinu do Japonska nevede , jsme 16.06. odplouvali zpět na pevninu, s cílem navštívit Mongolsko a vracet se domů.

Ve městě Čita v Jižní sibiři, jsme se rozdělili s jednou posádkou a dále pokračovali se třemi vozidly a počtu čtyř chlapů.

Projeli jsme čast Mongolska, viceméně to, co nám auta dovolily, a 26.06. jsme se vydali směr domov, se zastávkou na Bajkale, s cílem být 10.07. ve Spišské nové Vsi  a oslavit společně narozeniny člena týmu, který se na Bajkale seznámil s holkou ze Slovenska a která nachystala oslavu jeho narozenin. Zde jsme taky ukončili oficielně naší expedici. 

Nesmírně jsme si tuto cestu užili, pro každého z nás to bylo jisté poznání, nicméně pocit, že jsme nesplnili cíl cesty , dojet na ostrov Hokaido, a zde na poloostrově Širetoko , na vrcholu sopky pověsit českou vlajku a vlajku naší organizace, mnohé z nás stále užírá.